Čas od času se mezi námi objeví někdo, kdo se nám snaží namluvit, že za války k žádnému vyvražďování nedocházelo. Říká se jim „popírači holocaustu“ a jejich jednání je právem považováno za trestný čin.

·         Většinou jsou to také lidé, kterým je nacistická ideologie sympatická natolik, že by se s ní klidně ztotožnili.
o   Lidé, kteří mají zdravý rozum, nedokáží toto jednání a myšlení pochopit.
Smutné je, že i mezi Čechy se takoví lidé najdou. Nechápou, že Slované měli přijít také na řadu. Nemorální otázka takzvané čisté rasy dohnala za druhé světové války spoustu nevinných obětí do vyhlazovacích koncentračních táborů. Nejstrašnější na tom je, že tam mířily i děti.
669
Zatímco spousta lidí jen nečinně přihlížela, objevili se tací, kterým nechyběla odvaha a rozhodli se alespoň pro ohrožené děti něco udělat. Jedním z nich byl i britský bankovní obchodníkNicholas George Winton. Roku 1938 přijíždí do Prahy, kde chce zorganizovat odvoz dětí do Londýna.
·        Jedním z největších problémů bylo přesvědčit rodiče, aby své děti poslali pryč.
·        Mnoho z nich stále ještě nevěřilo, že se blíží katastrofa.
Winton v Praze přesvědčoval rodiče a jeho kolegové s jeho matkou v Londýně vybírali vhodné adoptivní rodiny. V Praze se vyřídily dokumenty, které byly potřebné k vycestování. Do druhého srpna se podařilo odvézt do bezpečí šest set šedesát devět dětí. Odjezd dalšího vlaku byl naplánován na prvního září.

§  Ten den ale začala válka a dvě stě padesát dětí už do bezpečí neodjelo.
§  Sir Nicholas Winton považoval právě tohle za nejhorší okamžik ve svém životě.
Po skončení války se tento výjimečný muž opět vrátil ke své původní profesi a nikde se se svými zásluhami nechlubil. V roce 1988 náhodně jeho tajemství objevila manželka. S pomocí jedné historičky se podařilo zorganizovat setkání Nicholase Wintona se zachráněnými dětmi.